Spojení se svým já

15.08.2017 14:58

Hledáte vlastní cestu? Jediná cesta jak ji najít je hledat uvnitř sebe…

Začněte tím, že si určíte, co považujete za krásné, a budete to vyhledávat. Velmi často používám slovo „krásné“, ale ve skutečnosti myslím něco hluboko uvnitř, co těší mé já. Vyhledávejte krásné věci, vytvářejte situace, které jsou příjemné a nějakým způsobem užitečné pro vaše nitro. Já miluji folkovou hudbu, proto ji poslouchám, obklopuji se jí a ona mě povznáší. Najděte takovou věc, uvědomte si co pro vás taková věc znamená, co vás povznáší a pak o to usilujte. Zjistěte, co vám dává pocit spojení se sebou a vytvořte si z toho rituál. Některé věci začnete dělat instinktivně, protože jsou pro vás přirozené nebo z nich máte dobrý pocit- jako já z poslechu hudby. Pak si uvědomíte, jak důležité tyhle věci jsou a začnete je provozovat úmyslně, s touhou a cílem. Pak jsou tu věci, které jsme ještě nezkusili a o kterých sníme. Takové, nad kterými dny, týdny a měsíce přemýšlíme a když je zrealizujeme dodají nám energii a dobrý pocit na mnoho dní dopředu. I takové sny jsou potřeba, pro ně dýcháme a jsou kořením našeho života. Proto se obracejte do svého nitra, bilancujte co je pro vás dobré a co špatné. Dělejte jen minimum věcí, do kterých se musíte nutit. 

Neexistuje žádná záruka, že budete přesně znát svou cestu, ale uvidíte vždy trochu víc, možná i za zatáčku a na rozcestích budete vědět, kým jste a kam chcete dojít. Proto pro vás bude jednodušší zvolit další cíle. 

Je potřeba si stanovovat dlouhodobé cíle, ale v zájmu zachování zdravého rozumu je vhodné si stanovovat i krátkodobé cíle, jako například jet o víkendu na výlet, doháčkovat svetr nebo jít do kina. Nejvíc mi v tomto pomáhají seznamy, kam si píšu i zdánlivě drobné úkoly, abych je pak s velkým zadostiučiněním mohla odškrtnout. 

Další mou radou je a není ta myšlenka úplně z mé hlavy! Dělejte si schůzky samy se sebou… Tuto myšlenku mám z knihy Umělcova cesta, kterou vřele doporučuji. Jednou týdně si udělejte schůzku se sebou. Měla by být, alespoň hodinová. Můžete jít sportovat, na masáž, výstavu či na kafe. Nebo se jen posadit do parku a číst si. Ale vyhradit si chvíli jen pro sebe, kdy si čas i náplň organizujete sami.

Dalším bodem na vlastní cestě je hledání spirituality a tím není myšleno jen náboženství, ale celkový pohled na svět. Napište si seznam věcí, které jsou pro vás posvátné. Může to být nedělní mše, čaj o páté či bleděmodré šaty po babičce. Napište si k čemu vzhlížíme a čemu věříte… Stačí pár bodů, papír si posléze schovejte a uložte na nějaké místo, kde na něj nenarazí nikdo cizí. Za tři měsíce (dejte si upomínku do mobilu či diáře) vytáhněte onen list a překontrolujte zda se věci nezměnili, případně můžete dopsat něco dalšího. Takto postupujte celý rok a uvidíte, zda si stojíte stále za tím samým, nebo se vaše spiritualita vyvíjí. 

Mnoho lidí si dlaždí vlastní cestu, pečují o svou spiritualitu, umí se rozhodovat a hledat krásu ve všem kolem sebe. Upřímně zdá se, že takový lidé jsou nejšťastnější na světě, ale i přílišná hlava v oblacích není to správné. Proto hledejte střed… Rozhodující je, že nikdo nemusí praktikovat spiritualitu, aby byl dobrým člověkem. Jsme tak dobří, jak si připadáme samy sobě. Nenechte, aby vás a vaši cestu někdo soudil. Každý si musí ujasnit co je pro něj dobré a co mu funguje. Často se necháme ovlivňovat veřejným míněním a děláme věci, abychom se zavděčili ostatním, ale pak naše já, není šťastné.

Poslední radou je pokora, víra a vděčnost. Buďte vděční i za zdánlivé drobnosti, užívejte si krásné okamžiky do posledních vteřin. V pokoře přijímejte věci špatné, protože i ty patří k životu a mají nás něco naučit. Věřte ve své vnitřní já a buďte svou budoucností. Vaše intuice vás povede i když se vám bude zdát, že jste ztracení…