Pátek 17. dubna 2015

26.04.2015 15:59

Svatba !

Ještě večer před svatbou jsem si připravovala věci, dělala si manikúru a upravovala se tak, abych byla na svůj svatební den připravená. Pátek 17. dubna 2015 jsem se vzbudila do šedého rána a v naději se zaposlouchala do ticha… Slyšela jsem bubnovat déšť na parapet a bylo mi jasné, že sluníčko je někde zalezlé za mraky a nám prostě na svatební den svítit nebude. Ráno bylo poklidné, všechny věci jsem měli nachystané, takže jsme jen vše popadli a šli s Montíkem ven. To už, volala mamka, že stojí před vchodem a tak jsem vyrazili. Cestu jsem měli naplánovanou tak, že po cestě vyzvedneme svatební květiny, dojedeme na kraj Prahy, kde se rozdělíme. V květinářství jsem měli domluveno, že přijedeme v 6:00 a bude vše připravené. V 6:10 vcházíme do květinářství a hlásíme: “ Jdeme si vyzvednout ty svatební květiny“ a na to nám paní odpovídá : “ Ale vždyť jsme domluveni na 17. dubna…“ Na to my sborově zarecitujeme : „Ale dnes je 17. dubna !!! “ Paní s omluvami květiny udělá za necelých 30 minut, ale to už máme zpoždění. Odpočítáváme minuty a na klidu nám nepřidá ani kolona aut před Prahou, která nás ještě více zbrzdí. Nakonec dorážíme na místo v 7:30 místo předpokládaných 6:40. Přeskládáme se do jiného auta a s mamkou vyrážíme směrem svědkyně a vizážistka, která mě má na můj velký den nalíčit. Na místo dorážíme po 8 hodině a víme, že na 9:00 je objednán taxík, který nás doveze na obřad. Takže 50 minut čistého času na snídani, líčení, oblékání, česání a ostatní přípravy. Nakonec tedy vše stíháme ve skvělém čase a v 9:02 už sedíme v taxíku. Nakonec na Libeňský zámeček, kde se koná obřad, dorážíme s dostatečným předstihem. Rozdělujeme si myrty, kytice a nakonec míříme do předsálí oddací místnosti, aby jsem podepsali veškeré papíry a nechali si ustřihnout růžky občanek. Pak už jen nervozně postáváme i s davem svatebních hostů, kterých nakonec přišlo celkem dost a ani jsem takovou účast neočekávali. Také se na místě potkáváme s fotografem a domlouváme podrobností ohledně focení, naše představy a požadavky. Pak už všechny svatebčany uvádí do oddací a nadchází ta velká chvíle. Řeknu vám, že nervozní jsem nebyla a vím jen to, že jsem se musela usmívat jak blázen, protože mi jela v hlavě jediná věta: ,, Dočkala jsem se, je to tady! “ . Beru dědečka za paži a vyrážíme vstříc mé nové budoucnosti. Až udělám ten poslední krok, už nebudu slečna Edita Pešková, ale mladá paní Edita Burianová… Děda pádí uličkou, já vlaji za ním, ale v hlavě mám úplně vymeteno. Nemyslela jsem na nic, nic jsem si nepředstavovala, kdyby se mě někdo na něco zeptal ani nedokáži odpovědět. Došla jsem k oltáři, kde na mě už čekal můj nastávající a rozklepali se mi kolena. Svatba dostane i ty největší skeptiky do kolen a i já, přestože jsem si říkala, že rozhodně brečet nebudu, měla jsem na krajíčku, jen co vstoupila oddávající. Byla to velice sympatická, hezká žena a když promluvila, měla jsem pocit, že asi omdlím. Začala recitovat Johna Locka a já věděla, že mé předsevzetí o plakání je v háji. Oči se mi zalili slzami a já brečela… Byla jsem tak šťastná a oddávající nás asi musela znát odjakživa, protože její řeč na nás seděla. Nevzpomínám si na mnoho z jejího přednesu, ale bylo to krásné a rozplakala jím mě i většinu svatebních hostů. Pavel pronesl své „ANO“ velice hlasitě a rozhodně. Mé ubrečené „ANO“ bylo tiché, ale věděla jsem, že to je jediné co chci v tu chvíli říct. Prstýnky a poslední věta: “ Prohlašuji vás za muže a ženu, prosím první manželské políbení.“ A bylo to… Tak rychlé, ale krásné ! … Oběd s rodinou, dort, který málem ani nedojel a raut s přáteli….  Popravdě vám, řeknu, že celý den utekl tak rychle, že jsem se nestačila ani ohlédnout… a bylo po všem, tolik let jsem si to přála, snila jsem o tom, několik měsíců příprav a nakonec ty dvě prostá ANO ukončí to, co bylo a začnou něco nového ještě úžasnějšího.

noxysrajce.net

Už nikdy nebudeme ty a já, ale teď už navždy budeme MY !

noxysrajce.net

PS: Conversky jsem nakonec měla pouze večer na rautu. Podlehla jsem tradici a vzala jsem si boty na malém podpatku ☺

noxysrajce.net

A jsem za ty boty na podpatku moc ráda, připadala jsem si jako žena ☺

PPS: Pokud si myslíte, že ve svatební den, si mé korálkovací JÁ dá pohov, tak to mě asi moc neznáte… Cestou na obřad v taxíku jsem mamce měnila kaplíky a zapínání na náramku, protože jí neladilo k zapínání na náhrdelníku !

noxysrajce.net