20 párů náušnic/ 20 lidí

21.03.2017 15:35

20 párů náušnic/ 20 lidí

Proč tento projekt? Z nudy ? Z nedostatku podmětů? Jen tak ? Udělat radost ?
Šířením dobré energie, se nedá nic zkazit a vytváří se jí víc a víc. Věřím, že když někomu udělám radost jedním párem náušnic, bude mít hezký celý den. A možná si na tu chvílí vzpomene i po pár týdnech, když si náušnice vezme. Vzpomene si na tu bláznivou, usměvavou blondýnku, která jim jen tak dala pár náušnic.

Projekt byl založen na malém sáčku tvořivého materiálu, tiskárny, nápadu a touhy udělat pár lidem radost.
Jednoho volného dne jsem sedla a začala tvořit jednoduché, obyčejné, ketlované náušnice. Jelikož jsem materiál dostala zdarma, byla to příležitost, kterou jsem musela využít. Vytiskla jsem si vizitky s kontaktem a odkazem na webové stránky, navěsila náušnice, zalepila do sáčku a při první příležitosti, kdy jsem vyrazila do města, si jich pár hodila do kabelky. Když jsem vystupovala z autobusu, zaujala mě mladá slečna v batikované sukni. Když jsem ji uviděla, veděla jsem, že to bude první člověk mého malého projektu. Doběhla jsem ji, poklepala na rameno a podala ji malý balíček. Byla překvapení, jen pozvedla obočí a nechápala. Jen jsem se usmála a šla jsem dál. Když jsem se ohlédla byla pořád zkoprnělá, ale usmívala se. A já věděla že to funguje! Další slečna mě zaujala krásným kloboukem s pavím peřím. Měla píchlé uši, ale její dírky byly prázdné. Měla jsem jasno, zalovila jsem v kabelce a vytáhla náušnice č.2. Když jsem jí je dávala, nechtěla si je vzít, říkala, že to nejde. Já se usmála, řekla jsem jí, že je to dárek a můj malý projekt. Usmála se, poděkovala a vystoupila z metra. Byla jsem nadšená a musela se usmívat.

Tak to šlo dále, některé byly překvapené více, některé méně, ale všechny se usmívaly. Moc hezké bylo darování i 5. náušnic. Slečna rozdávala ve vestuibulu metra I.P. Pavlova letáčky. Přišla jsem k ní, letáček si vzala a do natažené ruky jsem jí vtiskla malý balíček. Rozzářila se jako sluníčko a já věděla, že vše funguje podle mých představ. Tak to šlo dál, jedny jsem dala slečně na Václavském náměstí a další slečně na Florenci. Všechny se usmívaly.  Poslední 20. náušnice jsem nedala konkrétní osobě, položila jsem je na lavičku a doufám, že také našli svou šťastnou majitelku. Za celý den jsem jich rozdala 20 párů a hodlám v tom pokračovat. Protože vidět ty úsměvy a vědět, že jsem někomu jen tak udělala radost je k nezaplacení. Byl to povznášející pocit a já byla šťastná. Nebylo to nucené veselí, byl to upřímný a milý úsměv. Za tuhle skvělou energii moc děkuji.

PS: Chtěli by jste mě potkat ? Nebo jste to byla právě vy, kdo ode mně nějaké náušnice dostal ? Napište mi  Budu moc ráda

 

Hezký den  a úsměv…